Tinnitus, tedy bzučení,
pískání, šumění a další obtěžující zvuky v uších,
zažívá čas od času značné procento populace. Nejen kvůli
hluku ve vnějším světě, který působí jako stresor, ale i
kvůli dalším okolnostem vzniká tento zvláštní jev, který může
mít pro člověka fatální důsledky. O vlivu tinnitu na vznik
deprese psala svou ročníkovou práci na gymnáziu Zatlanka
studentka Jana Jetelinová, která sama tinnitem trpí.
„Když jsem lidem
říkala, že mi píská v hlavě, tak mi to nevěřili a považovali
mě za blázna,“ říká Jana ke své motivaci, proč se rozhodla o
tinnitu napsat. Sama se s ním potýká už 6 let, zpočátku trpěla
depresemi a sebevražednými myšlenkami, ale v současné době vidí
na tinnitu i pozitivní stránky: „Díky tinnitu jsem se vlastně
přestala zabývat nepodstatnými maličkostmi. Nevyčítám si
drobné chyby, soustředím se spíš na to důležité.“ A
důležitý je nejspíš život sám. Člověk, který má za sebou
přelomovou a těžkou zkušenost, musí být rád, že žije a navíc
dobře. V případě Jany dokonce i bez antidepresiv, které často
musí brát lidé trpící tinnitem, jak vyplývá z její práce. V
té se Jana v praktické části obrátila na 47 respondentů, kteří
se sdružují a pohybují kolem webu www.itinnitus.cz.
Patnáct z nich (asi 30 procent) muselo kvůli tinnitu navštívit
psychologa a 18 uvažovalo o sebevraždě, celkem 12 z nich bere
antidepresiva. Všichni tito respondenti považují přitom vliv
tinnitu na tyto těžké myšlenky za rozhodující, a to nejen svými
nepříjemnými projevy, jako je pískání v uších, ale i jejich
důsledky, jako je horší schopnost soustředění a z toho
pramenící snížená výkonnost v práci nebo při studiu. Tinnitus
také může člověka vydělovat ze společnosti, protože zvuky
slyší jen on sám, může jej stigmatizovat a přeneseně tak
ohrožovat jeho sebehodnocení pocitem méněcennosti.
Tinnitus přitom může
začít náhle. Janě Jetelinové se objevil po jednom probuzení,
aniž by na to mohl mít vliv nějaký zvýšený hluk třeba při
koncertech a podobně. Lékaři si s tinnitem stále nevědí rady,
Janě dali jen léky na prokrvení páteře, které jí spíš
škodily. „Pak jsem zkusila alternativní medicínu, ale tinnitus
se nevyléčil, jen jsem si zvykla ho zvládat. Pískání slyším
pořád stejně hlasité, ale v tichém prostředí víc vyzní,
takže třeba usínám u puštěné televize, kterou pak vypíná
mamka,“ popisuje čerstvá maturantka jednu ze svých strategií
zvládání tinnitu. Rodiče jí to nejdřív nevěřili, nikdo v
rodině předtím tinnitem netrpěl. Nyní se už může Jana na
pochopení rodiny spolehnout a mimoto se podílí na dění na
svépomocném webu www.itinnitus.cz,
kam umístila svůj dotazník k závěrečné práci. Mimoto se lidé
z tohoto sdružení scházejí, Jana je popisuje jako velmi klidné,
uvážlivé: „Nebyl tam nikdo, kdo by dělal rozmáchlá gesta. S
tinnitem měli ale každý příběh jiný, třeba jednomu pánovi
začal až v padesáti letech při rozvodu.“ Z hlediska medicíny
je tinnitus velmi náročný na léčbu, protože jen zlomek jeho
výskytů je objektivní, tedy slyšitelný i druhou osobou.
Odborníci se shodují na tom, že by při jeho výskytu měla být
zahájena podpůrná psychoterapie.
Zatímco někteří
odborníci považují tinnitus pouze za příznak, jiní hovoří o
civilizačním onemocnění, jehož epidemie nás teprve čeká.
Hlučné prostředí si vybírá svou daň, stále hlasitější
hudba ze sluchátek, která má přebít okolní lomoz, také stále
více času trávíme telefonováním... a komu se ještě nestalo,
že slyšel zvonit svůj mobil, vrhl se po přístroji a pak
zjistil, že mu vyzváněcí tón jen ze setrvačnosti přehrává
něco v jeho hlavě? Diagnóza H93.1 je zkrátka stále méně
vzácná. Když přijde k lékaři člověk se subjektivním
tinnitem, je potřeba provést mnoho vyšetření, aby se vyloučila
jiná, například nádorová onemocnění. Zarážející je, že
naprostá většina výsledků je zcela negativní. Nemocnému podle
přístrojů lékařské vědy nic nechybí a neví se, proč se u
něj tinnitus objevuje. Podle předního výzkumníka tinnitu Jiřího
Kulky je navíc nesmírně pozoruhodné, že příznaky tinnitu jsou
stejně silné u lidí, kterým tinnitus vadí a výrazně snižuje
jejich kvalitu života, jako u těch, kterým nevadí a dobře si na
něj zvykli. Za podstatné tu považuje psychologické faktory.
Jedním z nejhorších
způsobů zvládání tinnitu totiž je, když jej lidé považují
za příznak duševní choroby nebo mozkového nádoru, začnou se
jej bát, nechtějí být nemocní, sledují tinnitus přehnaně a
jsou z něj úzkostliví. Laicky lze říct, že základem pro
terapii Tinnitu je vyhýbat se tichu, kde je tinnitus nejvíce
pociťován, a především: nepřikládat mu velký význam a smířit
se s ním jako se specifickým projevem života, který ani nemusí
být příliš omezující. K takovému „přeprogramování“
vztahu k tinnitu může hodně přispět kognitivně behaviorální
nebo pozitivní psychodynamická terapie. Žádný univerzální lék
nebo lékařský zákrok proti tinnitu zatím neexistuje, tím
prospěšnější může být právě svépomocná skupina a
soudržnost lidí, kteří mají stejnou zkušenost. Aspoň tak to
vnímá Jana Jetelinová, pro niž byl tinnitus i příležitostí
objevit vnitřní klid a důležité životní hodnoty.
BOX
Pokud tinnitem už
trpíte, může vás příjemně překvapit, že v tom zdaleka nejste
sami. Ve své magisterské práci Vědomé strategie zvládání
tinnitu se loňská absolventka studia psychologie Karolina Veldová
zamýšlí nad tím, co může trpícímu pomoci. Beethoven, Goya,
Smetana, van Gogh, ti všichni prý měli s tinnitem své zážitky,
a i když tři z nich později ohluchli, dokázali vytvořit
velkolepá díla. O pozitivních stránkách tinnitu pro skladatele s
absolutním sluchem by vám mohl autor Mé vlasti hodně vyprávět -
a muzikoterapii ostatně doporučuje ve svých knihách i docent
Kulka.
Tomáš a David
Žádné komentáře:
Okomentovat